Teritoriální autonomii pro sudetské Němce, uznání německé menšiny za druhý státní národ v ČSR

I.

Následující v široké politicko–propagační kampani, kterou zahájila koncem roku 1936 a počátkem roku 1937, žádala SdP:

1.   Teritoriální autonomii pro sudetské Němce.

2.   Uznání německé menšiny za druhý státní národ v ČSR.

3.   Právo, aby se sudetští Němci mohli volně hlásit “k stamilionovému německému národu a pokládali se za jeho součást”.

4.   4. Vypsání nových voleb, z nichž by vzešla nová vnitropolitická kombinace. (Dějiny Československa IV., s. 231.)

II.

Co požaduje tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) v současnosti – tzv. právo na původní vlast. Ve svém Programu dvaceti bodů z r. 1961 zakotvuje Šestnáctý bod:

„Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“

Je nutné zdůraznit, že pouze národy měly a mají právo na sebeurčení. Národnostním skupinám toto právo nenáleželo a nenáleží.

III.

O tom i dalším mluví SL v souvislosti i s již dříve zmiňovaným plánem na vytvoření tzv. Česko–německé federace, v níž by se střídali čeští i němečtí prezidenti a německá národnostní skupina by se transformovala při této příležitosti v druhý státotvorný národ v českých zemích.

IV.

Z hlediska mezinárodního práva neexistuje žádná skutečnost, která by vytvářela pro tyto a podobné představy SL mezinárodně právní základ.

SL si právo na druhou vlast a návrat do ní samovolně nadělil. Nyní se snaží přesvědčovat české sudetomily a germanofily o „svém právu na původní vlast“ a jeho akceptaci jimi. Přestože se toto úsilí v řadách „přátel sudetské věci“ setkává s určitým úspěchem, nic to nemění na skutečnosti, že sudeti mají již svou vlast – Německo, Rakousko. Tam nechť v klidu a míru žijí a neobnovují původní požadavky znacizovaných henleinovců.

V.

Ten, kdo si nárokuje část našeho státního území, české pohraničí, se staví proti našemu právu na územní celitost a státní svrchovanost. Stejně tak již dříve činila henleinovská Sudetendeutsche Partei a jak skončila. Vztahy mezi naší republikou s těmi, kteří si činí právo na naše území, nemůžou být nikdy proto přátelské.

VI.

Požadujeme na našich ústavních orgánech, aby proti těmto a podobným protičeským útokům rozhodně a včasně zasáhly diplomatickou cestou. Pokud to nedokáže ministr zahraničních věcí, je povinna tak učinit naše vláda v čele s premiérem P. Fialou. Dr. O. Tuleškov